Léčivé byliny – aneb co je na co? 7.díl

Jedno lidové pořekadlo praví: ” Před bezem klekni, před heřmánkem smekni!”

Bez černý je snad nejznámější a nejoblíbenější  léčivka. Dříve se věřilo, že je bezový keř místem, které osidlují dobří duchové a víly. Proto ho lidé vítali v blízkosti svých domovů i chlévů. Dnes už se s ním setkáváme spíše u hájků a okolo polních cest, ale stále je bylinkou, která má velmi široké pole působnosti a proto si myslím, že stojí za zmínku i v našem povídání o léčivkách.

Bez černý (lat. Sambucus nigra)

Je listnatý keř, rostoucí do výšky 7 – 10 m, kvete v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Květy mají žlutobílou barvu v odstínech slonové kosti. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Soukvětí je chocholkovatý mnohoramenný vrcholík. Plody bezu jsou malé, černé, kulaté, lesklé peckovice. Začínají dozrávat koncem srpna. Bez roste hojně na vlhkých lesních mýtinách, na kamenitých místech, v roklích, na mezích, u cest a na rumištích. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech. Vyskytuje se též na venkově na plotech a domech a v zahradách. Tedy především na místech bohatých na živiny, především dusík, a vlhkých místech. Lidové názvosloví je opravdu barvité -bezinka, bezinky, kozičky, smradinky, kašička, psí bez a dokonce  květenství smažené v těstíčku se nazývá kosmatice (maminka nám ho s oblibou dělávala jak na slano jako chléb ve vajíčku, tak i na sladkou variantu se skořicovým cukrem).

Účinné látky se v jednotlivých částech rostliny mírně liší.

• Květy obsahují glykosidy sambunigrin, rutin, bioflavonoidy, antokyany, cholin, éterické oleje, taniny, tříslovinu, slizovité látky, omega-3 a omega-6 mastné kyseliny.
• Plody obsahují  také glykosidy, antokyan, karoteny, vitamin C, B, cholin,  organické kyseliny, cukr.
• Celá rostlina obsahuje fytoncidní látky (tzn.: Fytoncidy jsou chemicky nejednotné látky vyšších rostlin s antibiotickým účinkem).
• Čerstvé plody se dle některých  pramenů nedoporučuje konzumovat, protože mají projímavé účinky; tepelná úprava či sušení škodlivé látky neutralizuje. Květy a plody se vnitřně používají s úspěchem celá staletí k léčebným účelům, k přípravě čajů, vín a likérů. Kůra a listy se v minulosti občas doporučovaly zevně k obkladům při revmatismu a jako protikřečový prostředek. Odvar z listů hubí hmyz.
• Listy a kůra jsou v některých pramenech uváděny jako poněkud jedovaté; vzhledem k tomu, že obsahují silné účinné látky glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, nelze doporučit vnitřní užívání listů a kůry. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, ošklivostí a celkovou slabostí. Podobné příznaky se mohou dostavit i po požití syrových plodů ve větším množství.

Použití v lidovém léčitelství má stále květ bezu černého. Odvar ze sušených květů je močopudný, rozpouští hleny a podporuje pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem i při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku.

Příprava a dávkování: 1,5g sušených květů (nebo 1 nálevový sáček) se přelije 250ml vroucí vody, nechá se 5-10minut vyluhovat v přikryté nádobě. Nesmí se vařit, poněvadž varem se část účinných látek ztrácí. Pije se 3-5 x denně, teplý, vždy čerstvě připravený.

V podzimních a zimních měsících se bude čaj z květu bezu černého hodit mít vždy doma po ruce, protože se využívá k prohřátí organismu při prochlazení a jako podpůrná léčba na vypocení při horečnatých onemocněních.

autor článku: Mgr. Radka Adámková