Léčivé byliny – aneb co je na co? 6.díl

Pro napsání dalšího dílu o bylinkách mne inspirovala jedna odpolední cesta na nákup a překvapivé zjištění, že je září, jsem v centru Brna a na pěkně upraveném a posečeném trávníku uprostřed sídliště rostla a stále ještě kvetla jedna jediná rostlina, ne úplně malá a tou byl „keřík“ kostivalu s jeho typickými fialovými kvítky. Určitě ho tam někdo nechal schválně…

Kostival lékařský (lat. Symphytum officinale)

Kostival lékařský je 60-100 cm vysoká vytrvalá bylina. Lodyha je přímá, ve vrchních partiích je větvená. Listy jsou umístěny střídavě, mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, jsou chlupaté. Z rubové strany listů je velmi výrazná žilnatina. Květy jsou v dvojvijanech, mají pětičetnou souměrnost. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové (vzácně i růžové a bílé). Kvete od května do července (ale jsou i vyjímky, a tou je zrovna letošní teplé a poměrně dlouhé léto). Plodem kostivalu lékařského jsou lesklé tvrdky. Jedna rostlina obsahuje až 800 semen.

Kostival lékařský je vázán na vlhčí stanoviště jako jsou břehy řek a potoků, vlhké louky, vlhká pole nebo lužní lesy. Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. V Česku roste od nížin až do vyšších horských poloh. Kostival lékařský roste především v Evropě.

Lidově se této rostlině říká  medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký nebo kobylí mléko, kostihoj, rachytka, svalník, chropáč.

Kostival lékařský je zmiňován již od 12. století jako léčivá rostlina.

Obsahuje hlavně třísloviny, slizové látky, silice či alkaloidy.

Z této léčivé rostliny se především sbírá kořen, nejčastěji na jaře, před začátkem vegetačního období anebo potom až na podzim (září, říjen). Musí se omýt, osušit, rozříznout podél a sušit rychle na slunci nebo při umělé teplotě do 45 stupňů Celsia. Droga je bez pachu, svíravé a poněkud nahořklé chuti. Na průřezu musí být bílá. 

Kořen kostivalu je vhodný především pro zevní použití, protože obsahuje alkaloidy, které mohou být karcinogenní a při delším vnitřním užívání mohou poškozovat organismus.

Ve starých herbářích jsem našla i zmínky o vnitřním použití – z kostivalu se vařily odvary, připravovalo se medicinální víno, dokonce se používal roztlučený kořen ve formě prášku. Ale dnes, kdy už věda naštěstí pokročila a při onemocněních, které jsou tam zmiňovány  ( jako např. tuberkulóza kostí, žaludeční vředy, úplavice, onemocnění plic, ledvinové obtíže, silné vnitřní krvácení apod.) máme již mnohem bezpečnější a jistě i účinnější prostředky.

Používá se především ve formě zevních topických lékových forem – nejčastěji jsou to masti nebo tinktury na obklady – na zlomeniny, při zánětu žil, při pohmožděninách. Tam má kostival stále své místo a určitě velmi dobře pomáhá.

Pokud by jste potřebovali poradit, určitě se za námi zastavte a naše magistry Vám ochotně poradí s výběrem a použitím přípravku, vhodného právě pro Vás.

autor článku Mgr.Radka Adámková