Léčivé byliny – aneb co je na co? 9.díl

Pro dnešní článek jsem si vybrala rostlinu, která je použitelná samozřejmě celoročně, ale s přibývajícími podzimě vlhkými a chladnými dny, kdy se nám občas vlhko a chlad vloudí pod teplo svetru, bundy či kabátu a pocítíme po pár hodinách nepříjemné škrábání v krku, určitě bude velmi hodit.

Ano, uhodli jste, jedná se o naši dobře známou a hojně v zahrádkách či na oknech pěstovanou a používanou snad v každé domácnosti, šalvěj lékařskou.

Šalvěj lékařská (lat.Salvia officinalis)

Patří do čeledi rostlin Hluchavkovitých. Je to vytrvalá, silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu se zdřevnatělými lodyhami, vysoká 30 až 70 cm. Lodyha je přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle vejčité a jemně vroubkované, o délce 2–8 cm a šířce 1–4 cm, stříbrošedé až zelené. V mládí jsou šedoplstnaté, později lysé, na líci s výraznými žilkami. Květenství tvoří lichopřesleny o 4–10 květech. Květ má dvoupyskou korunu, která je světle fialová, občas bílá, korunní trubka v ústí chlupatá, horní pysk vyklenutý, dolní třílaločný. Šalvěj obvykle kvete v květnu až červenci, plodem je tvrdka. Vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště. Na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem (např. přikrýt chvojím). Původně byla šalvěj lékařská rozšířená v oblasti Středomoří a Malé Asie. K léčivým rostlinám patřila šalvěj už ve starověkém Egyptě. Do střední Evropy a dnešního Česka se tato bylina dostala pravděpodobně někdy v 9. století, kdy začala být hojně pěstována v klášterních zahradách. Podle zdrojů čerpajících ze starých kronik a herbářů jsem našla rčení, které vzniklo někdy okolo roku 1300, a říká: „Proč by měl  člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj? “ Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má  rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova „salvare“ – spasit, vyléčit. Určitě v dnešním  světě chápeme toto rčení jako nadnesené, ale šalvěj jednoznačně patří k těm hojně ceněným a využívaným rostlinám jak v lidovém léčitelství, tak i ve farmaceutickém, potravinářském a kosmetickém průmyslu 21.století.

V lidovém názvosloví je známá pod mnoha různými jmény jako salvija, sylva, koníčky, smrtky, babské ucho, babí břich, babí roucho, cigánovy gatě, koda, kodice, královská šalvěj, muškátová bylina, rapaňa, salvatrix, salvia, šalfie, šalvice, šalvina, vlčí chvost

Obsahuje 1,5 až 3 % silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále třísloviny, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky.

Sbírají se listy nebo nať před květem za suchého počasí, aby při sušení nehnědly a neplesnivěly. Suší se rychle v tenkých vrstvách nebo  při umělém sušení při teplotě do 35 stupňů Celsia. Sušená nať by měla být zelenavá až stříbrošedá. Má silný kořenitý pach a kořenitou, hořkou a svíravou chuť.

Z obsahu účinných látek lze snadno odvodit její všestranné použití ve vnitřní i vnější podobě.

V malých dávkách snižuje vylučování potu (používá se krátkodobě ve formě čaje při kliamkteriu nebo stresovém nočním pocení nebo se vyrábějí tablety s garantovaným obsahem úč. látek), působí protizánětlivě, svíravě, baktericidně (viz. článek Antibiotika), podporuje vylučování moči. Blahodárně působí na mozek, nervy, čistí krev a žlázy ( zejména játra).  Ostří smysly a paměť, tlumí stařecký třes. Působí na kůru velkého mozku, což je blahodárné při duševní vyčerpanosti. Zlepšuje koncentrační schopnosti, dovede uvolnit psychický přetlak. Hojně se využívá protizánětlivého působení při nemocech z nachlazení a  bolestech v krku (na kloktání), při onemocnění v dutině ústní (kloktání, tinktury, pastilky – s výběrem rády pomohou magistry v našich lékárnách).

Marie Treben ji ve svých herbářích doporučuje vnitřně při průjmech, zahlenění žaludku, nadýmání, nechutenství, zevně dokonce na sedací koupele při nervových nemocech či rozdrcený list přímo na ránu či místo po bodnutí hmyzem.

Pokud užíváte léky na srážlivost krve typu Warfarin – sdělte nám to, prosím, poněvadž některé byliny (šalvěj mezi ně zrovna patří) mohou zvyšovat účinek léků – viz.článek Léky snižující srážlivost krve.

V těhotenství a při kojení se také šalvěj nedoporučuje, vzhledem k obsahu některých účinných látek (thujón). Šalvěj zastavuje tvorbu mateřského mléka.

Příprava čaje: 1-2 sáčky nebo 1 čajová lžička sušené šalvěje se přelije 1/4 l vařící vody, nechá se 15 minut luhovat a pak se scedí, popíjí se 2-3 x denně 1 šálek mezi hlavními jídly.

Pokud se obtíže vyskytují jen občas, sdělte svému lékaři při další plánované kontrole, ale pokud obtíže neustupují, samoléčba by neměla být delší než 7-14 dní.

Šalvěj je hojně využívaná i v našich kuchyních jako koření na vepřové, krůtí i husí maso nebo do pomazánek, domácích paštik, pečenou zeleninu i do slaného pečiva a koláčků, dokonce jsem objevila domácí limonádu s ostružinami a se šalvějí.

Přeji Vám, do nadcházejících dní hodně pohody a zdraví a také chuti vyzkoušet třeba nějaký neobvyklý recept na sváteční oběd.

autor článku: Mgr. Radka Adámková