Léčivé byliny – aneb co je na co? 10.díl

Tak a máme tu opravdový podzim se vším všudy, dny se zkracují, podzimní příroda hraje všemi možnými barvami, ale slunečních paprsků ubývá a stejně jako příroda i my bychom se rádi pohroužili do útlumu. V těchto dnech mívá více lidí potíže s energií, ubývá jim elánu a bohužel na některé toto tzv. “dušičkové počasí” může působit až depresivně. Ale nezoufejte, i pro tyto dny nám matka příroda poskytla svou hřejivou náruč a snadnou pomoc v kytičce, o které se zmíním v dnešním článku. Myslím si, že většina z Vás ji dobře zná a už jste i uhodli, o kterou se jedná.

Meduňka lékařská (lat.Melissa officinalis)

Je léčivá bylina z čeledi hluchavkovitých. Na první pohled je to nenápadná rostlina, která velmi příjemně voní po medu a citrónu, v přírodě se vyskytuje minimálně, takže patří mezi rostliny pěstované na zahrádkách i balkonech.

Je to vytrvalá rostlina dorůstající výšky 70–150 cm. Aromatické listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité, hrubě pilovité a příjemně voní po citrónu. Bílé květy vyrůstají po 3-6 v lichopřeslenech v paždí horních listů. Kalich je dvoupyský, stejně jako bílá koruna dorůstající 12-15 mm. Kvete od června do srpna. Plodem meduňky je tvrdka obsahující až 20 % tuku. Vyskytuje se ve východním Středozemí, Malé Asii a je pěstovaná i v Evropě. Vyhovuje jí chráněná a slunná poloha.

Lidové názvy jsou poměrně různorodé:  melisa, medunice, dubravník, mateřník, medun, medlinka, včelník, rojovník, marule, matkovník.

Meduňka obsahuje asi 0,1% silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol) a asi 4 % tříslovin, kysliny hydroxtriterpenové (např. kyselina ursolová). Dále hořčiny, sliz, flavonoidy a minerální látky.

Léčivou surovinou jsou horní části lodyhy s květy a listy, které se musí sbírat před obdobím květu a pak znovu v srpnu (za rozkvětu se obsah léčivých silic rapidně snižuje). Suší se co nejrychleji v tenkých vrstvách na stinném sušším místě. Při pomalém sušení se rostlina zapaří a následkem toho zhnědne. Listy a nať, které jsou využívány také v kosmetickém průmyslu, se přechovávají na chladném, suchém a tmavém místě. Listy meduňky jsou na aktivní účinné látky bohatší než výhonky.

Staré herbáře říkají: “Meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny.”

Dobré vlastnosti meduňky byly známé již odedávna. Proslulý lékař a přírodovědec Paracelsus ji nazýval elixírem života, zřejmě proto, že je mimořádným lékem na uklidnění celého organismu. Takových rostlin máme více, ale meduňka působí nejen na nervovou soustavu a psychiku, pomáhá proti strachu, ale léčí i všechny orgány těla, postižené vlivem stresu chorobnými změnami. Uvolňuje křečovité stažení způsobené nervovým vypětím (je spasmolytikem), uklidňuje bušení srdce, dýchací a zažívací orgány. Tiší záchvaty kašle dětí (spolu s mateřídouškou), uvolňuje křeče žaludku a zaražené větry, pomůže proti zvracení v těhotenství. V lidovém léčitelství se připravoval také olej z meduňky a ten se používal zevně při revmatických onemocněních, oparech a neuralgických bolestech. Je výborným uspávacím prostředkem (u dětí, stejně jako u starých lidí) bez vedlejších účinků, proto se může používat delší dobu.

Připravuje se čaj z jednoho nálevového sáčku nebo 1 čajové lžičky usušené drogy přelitím 1/4 l vroucí vody, nechá se 5 minut luhovat a pije se 1/2 až 1 hod před spaním. Velmi dobře se mi osvědčil čaj oslazný medem.

Pokud meduňku používáme na nervozitu a neklid, můžeme doporučit popíjení 2-3 x denně 1 šálek.

Výtažky z meduňky jsou také obsažené v mnoha přípravcích na spaní a uklidnění, které jsou volně prodejné a zakoupíte je v našich lékárnách. S jejich výběrem Vám velmi rády pomohou naše magistry.

Meduňka je oblíbená rostlina také v kuchyni – dá se použít do ovocných i zeleninových smoothie, na ozdobu na různé dezerty a také jako koření – listy meduňky slouží jako přísada do polévek, salátů a jídel z drůbeže, masa a hub, omáček, do marinovaných sleďů, ke kvašení okurek a rajčat, do ovocných nápojů, koktejlů, čaje, likéru a k aromatizování octů.

autor článku: Mgr. Radka Adámková