Zánět

Je vývojově nejstarší obrannou reakcí organismu na poškození. Poškození může být biologické – bakterie, viry, plísně, parazité, obecně jim říkáme infekce. Chemické – jedy, žíraviny, kyseliny. Fyzikální – vznikají působením nadměrného tepla nebo chladu, záření. Mechanické – sem řadíme například odřeniny. Cílem zánětu je odstranit škodliviny z organismu a zhojení poškozené tkáně. Zánět je tedy do jisté míry reakcí přirozenou a žádoucí. Může se ovšem vymknout kontrole a organismus poškodit. Proto je nutné zánětlivé procesy v organismu sledovat a vhodným způsobem léčit.

Podle délky trvání rozlišujeme záněty akutní a chronické. Za chronický se obvykle považuje zánět, který trvá šest týdnů a déle. Tato hranice je worientační.

Dále dělíme záněty podle příčiny, která je způsobí na infekční a neinfekční. Z hlediska charakteru rozlišujeme záněty hnisavé a nehnisavé.

Projevy zánětu rozlišujeme místní a celkové. K místním projevům řadíme rubor – začervenání nebo zarudnutí zánětlivého ložiska a tumor – zduření zánětlivého ložiska –  otok. Dále mezi znaky zánětu patří narušení funkce a činnosti postiženého orgánu. V případě déletrvajícího místního zánětu se látky uvolněné v místě poškození dostávají krevním oběhem do celého těla a dochází k systémové zánětlivé reakci.

K celkovým projevům zánětu patří zvýšená teplota, místně dochází ke zvýšení teploty díky intenzivnímu prokrvení. Zvýšení tělesné teploty celého organismu je výsledkem změny regulace teploty prostřednictvím pyrogenních látek, uvolňovaných buňkami v místě zánětu a transportované do hypotalamu. Bolest – je způsobená nahromaděním kyselých metabolitů ve tkáních (acidóza) a mechanickým tlakem na nervová zakončení v místě poranění. Změny v krevním obraze, změny některých laboratorních hodnot v závislosti na příčině zánětu.

Místní i celkové projevy můžou mít různou míru, záleží na rozsahu zánětu, postižené tkáni, věku pacienta a na stavu jeho imunitního systému.

Léčba zánětu závisí na lokalizaci a rozsahu, stavu postiženého, jeho věku. Léky tlumící zánět se nazývají antiflogistika. Jsou dostupné jak ve formě pro místní aplikaci – gely, krémy, masti, tak ve formách pro celkové podání – tablety, čípky, injekce.

Zánětem může být postižena jakákoliv tkáň v organismu.

Septický šok je intenzivní systémová reakce organismu na masivní průnik mikroorganismů do těla. V případě, že organismus intenzivně reaguje na podněty neinfekčního charakteru tzv. alergeny, mluvíme o anafylaktickém šoku. V obou případech se jedná o vážný, život ohrožující stav spojený s rizikem multifunkčního selhání orgánů.

autor článku tým lékáren EUPHRASIA s.r.o.