Léčivé byliny – aneb co je na co? 1.díl

Léčivá rostlina (léčivka či léčivá bylina) je taková rostlina, která obsahuje účinné látky příznivě ovlivňující nepříznivý stav organismu. Léčba pomocí rostlin se nazývá fytoterapie. K léčení jsou užívány tzv. drogy – určité části rostliny. Databázi v lékárnictví takto využívaných drog popisují lékopisy, které stanovují parametry oficiální drogy. Lékopisy neobsahují všechny léčivé rostliny. Z přibližně 3 700 taxonů vyšších rostlin rostoucích na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům užívalo asi 800 druhů a nyní se jich takto používá asi 200. Celosvětově je z 250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů.

Co se sbírá?

Nať (herba) – nadzemní část rostliny, spojující kořen s listy. Nať sbíráme např. u pelyňků, mateřídoušek či routy

List (folium) – postranní orgán rostliny, ve kterém probíhá fotosyntéza. Listovou drogu poskytuje např.: ostružiník, medvědice, brusinka.

Květ (flos) – rozmnožovací orgán vyšších rostlin, který vznikl přeměnou listů a koncové části stonku. Příklady: hloh, lípa, třezalka.

Plod (fructus) – konečná část vývoje rozmnožovacích orgánů rostliny. Sbíráme např. u černého rybízu, bezu černého, moruše.

Semeno (semen) – vznikají přeměnou vajíček v semeníku. Semenné drogy jsou mák setý, kmín, kaštan a jiné.

Kůra (cortex) – může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové, až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka vrby, dubu, trnky, břízy apod.

Dřevo (lignum) – vnitřní část kmenů a větví stromů a keřů. Sbírá se jen výjimečně, drogy poskytují např. jalovec či santal.

Kořen (radix) – podzemní část rostlin, který upevňuje rostlinu v zemi a přijímá živiny z půdy. Z kořenových drog lze uvést např. kostival, křen

Oddenek (rhizoma) – je vlastně podzemní část stonku, pomocí něhož rostlina překonává nepříznivé období. Oddenky používáme z kosatce, pýru, puškvorce, zázvoru a dalších.

Cibule (bulbus) – zkrácený stonek se zdužnatělou šupinami nebo spodinami listů. Cibule poskytují česnek medvědí, česnek kuchyňský či cibule kuchyňská.

Hlíza (tuber) – rostlinný orgán různého původu v němž se ukládají živiny. Příkladem hlízových drog jsou slunečnice topinambur a brambory.

Plodnice (carposoma) – část hub, která slouží k tvorbě spor a následnému rozmnožování. Příklady sbíraných plodnic jsou rezavec šikmý, penízovka sametonohá a pečárka polní.

Pupen (gemma) – nejmladší stadium stonku nebo květu rostlin. Pupeny sbíráme u buku lesního, jedle bělokoré, topolu a dalších rostlin. Léčením pomocí pupenů se zabývá gemmoterapie.

Sběr, sušení a skladování

Sběr je prvním krokem k získání léčivý rostlin (tzv. drog) a je při něm nutno dodržovat určité zásady. Především je nutné sbíranou rostlinu bezpečně znát. Sbírají se pouze zdravé, chorobami a hmyzem nenapadené rostliny. Je nutné dbát na to, aby se nesmíchalo více druhů dohromady. Nasbírané rostliny se ukládají volně, nemačkají se a suší co nejdříve po sběru. Je nutné si počínat ohleduplně, aby rostlina na místě sběru nebyla vyhubena. Sbírá pouze tam, kde je hojná a část rostlin se vždy nechává nedotčena nebo se pěstují léčivé rostliny na polích a zahradách.

Sušení

Sušení se musí věnovat velká pozornost, neboť právě při této fázi zpracování léčivých rostlin se rozhoduje o tom, zda získaná droga bude kvalitní či nikoliv. (Optimální teplota se pohybuje od 30 °C do 45 °C, sušení je nutné provádět ve stínu v tenké vrstvě nebo pomocí sušiček. Jestliže při sušení droga zhnědne či zčerná, jde o znehodnocení a musí se vyřadit.)

Zamrazení

Bylinky je možné skladovat i zamrazené. Alespoň polovina účinných látek se takto zachová. Tento způsob uchovávání léčivých rostlin není příliš praktický, občas si zamrazíme pár bylinek do kuchyně (petržel, bazalku, kopr apod).

Skladování

Rostlinné drogy se skladují v suchu, tmě a chladu v hermeticky uzavřených skleněných nádobách či plechových krabicích. Skladování v plátěných pytlících není příliš vhodné, protože droga není chráněna před vzdušnou vlhkostí a ztrátě aromatických látek, mohou ji napadnout moli nebo jiný drobný hmyz.

Účinnost dobře uskladněných drog je v průměru dva roky, přičemž platí, že “tvrdé” drogy jako jsou dřeva, kůry či kořeny mají delší životnost než drogy “měkké”, což jsou zejména drogy květové, které vydrží sotva do příští sklizně.

Jak sami vidíte, není to úplně jednoduché, vypěstovat si a v domácích podmínkách usušit a skladovat léčivé rostlinky. Proto je asi vhodnější zajít do lékárny a z nabídky pečlivě pěstovaných, kontrolovaných a přesně podle norem připravených monokomponentních bylinek či čajových směsí, si vybrat to, co Vašemu organismu nejlépe bude vyhovovat.

Ze široké nabídky jsem jako 1. vybrala léčivku vhodnou pro celoroční použití:

Ostropestřec mariánský (lat. Silybum marianum)

Ostropestřec mariánský je jednoletá až dvouletá rostlina. V lidovém léčitelství je známá pod různými názvy jako např. stříbrný bodlák, ostrolist, kardus mariánský, bílý trn, strakáč někdy dokonce i Kristova koruna. V přírodě dorůstá výšky 60 – 150cm. Původně rostl v Středomoří, plody dozrávají začátkem podzimu, většinou koncem září. Má blahodárné účinky především na játra a žlučník. Mezi nejdůležitější účinné látky patří  flavolignany silybin, silydianin a silychristin (silycristin, silykristin), které se souhrnně nazývají silymarin. Pod tímto názvem jej zná většina lidí, jako podpůrný lék při jaterních onemocněních. Největší koncentrace silymarinu se nachází v semenech, menší je i v listech a kořenu. Ostropestřec je velmi silný antioxidant podporující lidskou imunitu. Čistí játra, regeneruje jaterní parenchym (buněčné pletivo), podporuje tvorbu a distribuci žluči, a také příznivě ovlivňuje hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Kromě toho ovlivňuje i činnost srdce a celého trávicího systému. Ostropestřec se častokrát doporučuje i při detoxikačních očistných kúrách (viz článek Detoxikace…). Užívání ostropestřce mariánského je velmi bezpečné a prospěšné pro zdraví jater ( viz článek Alkoholická jaterní cirhóza..)

Proč užívat ostropestřec mariánský?

Není to rostlina pouze na doplňkovou kúru (jako většina rostlinných přípravků) při léčbě jater. Pozitivní účinky ostropestřce prověřily mnohé studie a najdeme ho i ve více lécích užívaných při onemocněních jater, dokonce i těch, které jsou vázány na lékařský předpis. Vybrali jsme několik hlavních benefitů užívání ostropestřce mariánského, o nichž mluví dostupná literatura:

• Silný antioxidant
• Regeneruje buňky jater
• Bezpečné užívání
• Blahodárné účinky na játra
• Při cirhóze, steatóze, hepatitidě
• Obnovuje jaterní membránu
• Obsahuje silymarin
• Pozitivní účinky na žlučník
• Snižuje riziko nádorů
• Snižuje LDL cholesterol
• Pomáhá při nemocech jater
• Při dlouhodobém užívání léků
• Pomáhá při migrénách
• Prověřený studiemi
• Ideální při detoxikaci
• Zachycuje volné radikály
• Pomáhá při mononukleóze
• Chrání před poškozením DNA
• Při otravách alkoholem, houbami

Na pročištění jater a zažívacího traktu se používají buď přímo semena (jsou nejúčinnější v drcené formě – lépe se z nich do organismu uvolňují účinné látky, mohou se konzumovat buď přímo – pokousat, hodně požvýkat a smísit se slinami nebo se z nich připravuje výluh – ale pozor – teplem se účinné látky ničí!!!) , a nebo se účinné látky extrahují a připravují se z nich tablety, které mají přesně definovaný a měřitelný obsah účinné látky, snadno se polykají a nemusejí se užívat tak často, jako drcená semena).

Je na každém z nás, pro jakou formu se rozhodne, na výběr je mnoho variant a každá magistra v našich lékárnách Vám s výběrem nejvhodnějšího přípravku, šitého jak se říká na míru, velmi ráda pomůže.

V následujících článcích Vás budu postupně seznamovat s dalšími bylinkami, které Vám mohou účinně pomoci při Vašich obtížích

autor článku: Mgr. Radka Adámková